Pohádka pekařská
Jak pekař pro dobrou mouku běhal
Žil byl jeden pekař, chtěl péct dobrý chléb, z dobré mouky, z kvalitního vyzrálého zrna.
jako malý pekař – možná menší než malý ( nemaje zaměstnanců ) nemohl si dovolit mít tu nejlepší mouku, ze zrna, které žádný chemický postřik nepoznalo. ( bylo drahé a cenu chleba by moc zvedlo )
Volil tedy střední cestu. Nechtěje se paktovat s velkými vládci pekařského průmyslu, kteří skoro tajně pod rouškou krásných nápisů a ještě krásnějších certifikátů a ocenění, přidávaly do těst svého pečiva ingredience ještě větších vládců z temného chemického světa. Nezbývalo mu, než poctivě, pěkně po staru hledat ( skoro pod lupou ) mlýny, kde kvalitu mouky se ještě snaží udržet. I oni to však nemají snadné, protože dobrého zrna bývá pomálu, a tak míchají lepší a horší aby alespoň ke střední kvalitě došli. Jsou i takoví, kteří už svůj boj vzdali a horší mouky prodávají jako ty lepší a to bohužel malý pekař zjistí až když chléb, do kterého vložil své celodenní úsilí nevypadá nejlépe – špatně kyne – jelikož pekař dělá těsto bez droždí, z poctivého žitného kvasu, kde jeho kvalita je závislá opět na kvalitě mouky.
Prostě není takový jak by si pekař přál, to pak malý pekař pochybuje o dobrotě lidí a poctivosti mlynářského řemesla. Ale nastěstí má pekař i dobré zákazníky, kteří chápou těžkost poctivého pečení, povzbudí dobrým slovem, a tak pekař nachází další sílu běžet do mlýna pro ( snad ) kvalitní mouku a upeče další kvasový chléb. Tentokrát měl štěstí a kvasový zlatavý chléb rozvine svou vůni po celé pekárně.
Pohádka by mohla šťastně skončit jako ta o slepičce a kohoutkovi.
V našem případě však malý pekař měsíc co měsíc běhá k mlynáři pro mouku a doufá, že v pekárně bude krásná vůně, veselo a že zákazník se usměje až ochutná chléb a bude mu dobře po těle i na duši.
… a jestli nezemřel běhá tam malý pekař do mlýna dodnes…
Kopírování tohoto článku povoleno jen se souhlasem majitelů této stránky.
Každá pohádka má svoje pokračování ...
... i stalo se jednoho dne, že malý pekař prozřel. " No jistě, velký pán z temného lesa si se mnou zahrává. Mouka už dávno není jen mouka, i to bych si nohy mohl uběhat. "
Posadil se na okraji pěkného zeleného lesa, na břehu krásného a snad čistého jezera. Ano i kapři byli vidět přes čirou hladinu, a támhle zlatá rybka, ani nemusela promluvit.
" Jsem já to ale blázen," řekl si pekař. "Chci péct chléb lahodný a zdravý , chci ho dělat jako naši předkové, ale stále se dívám dopředu, a cestu k dobré mouce nenacházím. Je třeba se otočit a své myšlenky ubírat směrem vzad. Je třeba si mlýt vlastní mouku."
I vzpoměl si pekař, nebo mu to nějaký dobrý předek našeptal, že slyšel o pekařích za horami, co mají vlastní malé mlýny, přispůsobené jejich pečení.
Začal se tedy poptávat. A světe div se! Nebylo to ani tak daleko a ani tak nemožné jak se zdálo na počátku. Našli se i přátelé, kteří malému pekaři ochotně pomohli jeho sen uskutečnit.
A tak si začal náš malý pekař sám mlýt vlastní mouku...
Jistě, je teprve na počátku a tak jak se stále učí pekařině, bude se nyní učit být ještě mlynářem.
Ale nyní mu pekařina dává smysl, i když je to ještě dlouhá cesta.
Vždyť když nám byl dán dar života, měli bychom ho využít k něčemu smysluplnému. Učit se a tvořit.
A tvořit chléb dobrý, bez tajných přípravků z černého lesa má jistě smysl. Pro nás i pro vás.
Pekař a pekařka Stejskalovi